Toulání

Stránky Věry Tydlitátové pro religionistiku, judaismus a Izrael

Livjatan

O hadovi

Martin Janský, absolvent KBS FF ZČU

Had jako symbol v náboženských představách Předního východu  

Úvod

Cílem této práce je rozebrat roli hada jako symbolu hlavně v kulturním okruhu Předního východu, ale nemohl jsem se alespoň stručně nezmínit i o antickém světě (už kvůli tomu, že k vybrání symboliky hada jako tématu této práce mě nepřímo vedl dotaz mého bratra, zdali náhodou nevím, proč se stal had ovíjející hůl symbolem lékařství). Hlavním těžištěm mé práce je symbolika stromu života a hada jakožto reprezentanta života. V hledání symboliky hada ve Starém zákoně jsem se proto zaměřil především na třetí kapitolu knihy Genesis. Citace ze Starého zákona pocházejí z ekumenického překladu, jehož zdrojem byl program DAVAR. Na závěr jsem pro ilustraci možností použití sumerského termínu pro hada (muš) přiložil ještě malý seznam, jehož zdrojem byl electronic Pennsylvania Sumerian Dictionary.

Had ve staré Mezopotámii

Had byl díky své schopnosti svlékat kůži odpradávna vnímán jako symbol věčného života či znovuzrození. Byl proto spojován s lékařstvím, a toto spojení se uchovalo ve znaku lékařů dodnes. A byl to právě had, kdo ve standardní babylónské verzi Eposu o Gilgamešovi vládci Uruku ukradl rostlinu života.

Sumerský termín pro hada je MUŠ. Tento znak je pak součástí označení řady druhů hadů, ale také ryb, ptáků a mytických bytostí (viz. příloha). Akkadský termín je séru/serru. Toto slovo může označovat hada, nepřítele, nepřátelství, step, záda aj. Za povšimnutí stojí i podobnost s akkadským slovem šéru/šértu, které nese mimo jiné i významy ráno, úsvit, maso, tělo, vina, zločin, trest. Šerru je pak výraz pro dítě.

Had a bohové staré Mezopotámie

Had byl symbolem boha Ningišzidy / Ningizzidy, jehož sumerské jméno znamená "pán pravého stromu". Byl osobním bohem Gudey, panovníka Lagaše, bohem vegetace a léčitelství. Na různých uměleckých vyobrazeních můžeme vidět spojování Ningišzidy se stromem života i s dvěma propletenými hady.

Mušchuš, akkadsky mušchuššu, je stvořením většinou s hadí hlavou a tělem, s předníma lvíma a zadníma orlíma nohama. Jeho jméno doslova znamená "zuřivý had". Byl spojován s Ningišzidou, Mardukem či Tišpakem. V Enúma eliš je jednou z oblud stvořených Tiámat k boji proti Mardukovi. Mušchuššu byl též zobrazován jako nesoucí oltář s pisátkem, symbolem Nabúa, boha písařství.

Mušmachchu, akkadsky "mocný had", byla nestvůra se sedmi hlavami a hadím či dračím tělem.

Nirach, sumersky "malý had". Je nazýván pánem země či pánem podsvětí a je mimo jiné  poslem boha Ištarána, který byl považován za boha soudce, ale i boha léčitele. Rovněž střeží vchod do Ešarry , části Enlilova chrámu Ekur.

Také ženská démonka Lamaštu je zobrazována, kterak v rukou drží hady.

I semitskou bohyni lásky a plodnosti Ašeru / Atirat můžeme vidět vyobrazenou s hady.

Ve zvěrokruhu byl had identifikován se souhvěztím Hydry.

Strom života

Had je často vyobrazován ve spojení s axis mundi, osou světa, která je často reprezentována například stromem - strom života, či hůlkou - kaduceus.

O stromu života se můžeme dočíst v sumerské básni Bilgames, Enkidu a podsvětí. Jedná se o mytický strom gišha-lu-ub2 (akkadsky chaluppu / chuluppu), eufratský dub, který byl vyvrácen jižním věrem a poté zachráněn Inannou, která si z něj ovšem usmyslila udělat trůn. V jeho kořenech se usídlil právě had, v kmeni pak divoženka Lilítu a v jeho koruně orel Anzu, který zde odchoval mláďata. Bilgames pro Inannu tento strom podřízl či vyvrátil z kořenů a osekal větve, předtím však zabil hada, Anzu s mláďaty ulétl do hor, Lilítu utekla do pustiny. Inanně pak Bilgames věnoval dřevo na trůn a na lůžko a sám si ze špalku zhotovil gišellag a gišlagab (akk. pukku a mekkú, snad  koule a palice), které mu později spadly do podsvětí.

V jiném mýtu, v mýtu o Etanovi, čteme o uzavření přátelství mezi orlem a hadem, kteří se usídlí v topolu, jenž roste ve stínu Adadovy svatyně na břehu řeky. Had se usídlí v kořenech, orel v koruně. Po počátečních sporech uzavřou přátelství a dohodu o vzájemné „potravinové výpomoci“. Had i orel poté porodí mláďata. Jednoho dne však orel hadova mláďata sežere a je za to Šamašem, prostřednictvím hada, potrestán – je oškubán a uvržen do jámy, kde má pojít hladem a žízní. Je zajímavé, že před potrestáním orla je hadovo hledání popisováno: „běhal sem a tam, nic neviděl, svými drápy hrabal v zemi“ (Mýty 1977). Když se však chystá potrestat orla, už se plazí. Zde můžeme vysledovat zajímavou paralelu s třetí kapitolou knihy Genesis – v Gn 3,14 je had za svůj čin potrestán právě plazením po břiše. Další paralely s první knihou Mojžíšovou jsou ještě zjevnější. Orla totiž objeví v jámě Etana (na Šamašovu radu). Vysvobodí ho a společně pak hledají rostlinu zrození, aby mohla Etanova neplodná žena počít. Takže se tady setkáváme opět s podobným mýtem jako v Genesis. Člověku je dáno zrození prostřednictvím hada (viz. níže), neboť had vlastně člověku poskytl orla k získání rostliny, a to z vůle boha Šamaše. Rovněž je velmi zajímavé, že po přiložení rostliny života na rodidla Etanovy ženy Mudam ji opustily porodní křeče a porodila zřejmě bez porodních bolestí. Porodní bolesti jsou taktéž zmiňovány v Genesis, kdy jsou ženě určeny právě jako trest za přijmutí jablka nabídnutého hadem (Gn 3,16).

Axis mundi byla vlastně spojením mezi světy - mezi světem pozemským, nebeským a podsvětním. Ovšem jaká byla v této symbolice role hada? Jak už jsem řekl, had byl považován za symbol věčného života a lékařství zřejmě z důvodu své schopnosti svlékat kůži. Nemoc byla ve staré Mezopotámii vnímána jako nepřízeň bohů, jako osud jimi určený. Nemocný se mohl tedy uzdravit zase jenom prostřednictvím jejich vůle. K tomu bylo zapotřebí bohy oslovit, vykonat oběť či jiný rituál, jinými slovy zajistit spojení s jejich světem. A právě axis mundi toto spojení reprezentuje. Možná právě proto jsou tyto dva symboly zobrazovány společně. Skvělou demonstrací toho jsou vyobrazení stromu života způsobem, kdy samotný jeho kmen tvoří právě dva propletení hadi. Dalšími příklady jsou kaduceus a Asklépiova hůl. Egyptsko-řecký kaduceus byl symbolem boha Herma, který je obecně považován spíše za patrona obchodu a alchymie, ovšem právě díky alchymii je zřejmě spojován s lékařstvím. Nicméně kaduceus opět reprezentuje axis mundi - pro praktikování alchymie bylo nutné zajistit spojení se světem bohů. Proto jsou kolem této okřídlené hůlky ovinuti dva propletení hadi. Samotná hůlka nese stejnou symboliku jako strom chuluppu - ve své horní části je okřídlená, ve své spodní části je obtočená hady; chybí pouze divoženka.

Zajímavý je postřeh, že dva propletení hadi silně připomínají dvojšroubovici DNA, což by hadu, jakožto symbolu života dávalo zcela novou dimenzi. A pokud se zamyslíme nad symbolikou celého stromu, vyvstává nám otázka, cože to vlastně udělal Bilgames, když porazil strom, zabil hada a vyhnal orla a divoženku. Velmi zajímavý je rovněž fakt, že strom života se v obdobných formách vyskytuje nejen na Předním východě a ve středomoří, ale v mnoha dalších náboženských systémech - např. v norské či čínské mytologii.

Ve Starém zákoně je strom života uprostřed rajské zahrady spolu se stromem poznání dobrého a zlého (Gn 2,9). Může se jednat i o jeden strom, přestože je v textu uvedena spojka "a". Bylo by možné to vysvětlit jako dva aspekty jednoho stromu. Je to totiž právě strom poznání dobrého a zlého, který je zmiňován ve spojení s hadem. Navíc o stromu života je řečeno, že je uprostřed zahrady (Gn 2,9). Když pak had nabádá Evu, aby jedla ze stromu poznání dobrého a zlého, ona mu odvětí, že nesmí jíst ze stromu uprostřed zahrady (Gn 3,3). Had je zde reprezentantem stromu života a jím nabízené ovoce je tedy dost možná jedním aspektem stromu života (viz. níže).

Ouroboros

Slovo ouroboros pochází z řečtiny a znamená "požírač ocasu". Nejstarší doklady tohoto symbolu zobrazujícího do kruhu ohnutého hada či draka požírajícího svůj vlastní ocas pocházejí pravděpodobně z Číny z 5.-3. tisíciletí př.n.l. Odtud se mohl dostat do Egypta, kde se objevuje kolem 1600 př.n.l. a zde již s jistotou jde o symbol ouroboros. Z Egypta se pak, pravděpodobně přes Féničany, dostal do Řecka.

Je symbolem věčného návratu, věčného koloběhu, případně reinkarnace. Někteří badatelé soudí, že tento symbol byl inspirován Mléčnou dráhou, neboť existují některé starověké zmínky o světelném draku na nebesích (i např. Iz 14,29 a 30,6); toto spojení však dle mého názoru nemá příliš pevné základy.

Asklépiova hůl a Kaduceus

Asklépios byl slavným řeckým lékařem, pravděpodobně někdy kolem roku 1200 př.n.l., a později (zhruba od 7.-6. století př.n.l.) se stal bohem lékařství. Asklépiovým atributem byla hůl, kterou ovíjí had, symbol obrozujícího se života. Podobný symbol byl atributem Asklépiovy dcery Hygieii, která byla rovněž zobrazována s hadem, například jako mladá žena napájející jej z misky.

Symbol hole s jedním ji ovíjejícím hadem vznikl pravděpodobně kvůli parazitu Dracunculus medinensis, jinak zvanému Guinejský či Ohnivý červ. Ten byl zřejmě ve starověku hojně rozšířen. Jedná se o červovitého parazita, který se pohybuje pod kůží postiženého. Antičtí lékaři jej odstraňovali tak, že nařízli kůži (často puchýř, způsobený parazitem) před červem a pak jej pomalu navinuli na hůlku. A právě kvůli tomu, že tento parazit byl hojně rozšířen je docela možné, že tehdy lékaři jako svůj znak používali červa ovíjejícího hůlku. Ten se později přeměnil v hada.

Asklépiova hůl byla zhruba od 16. století opět stále častěji používána jako znak lékařství. Dnešní znak, "Hvězda života", je modrá šesticípá hvězda (tři překřížené modré pruhy) v jejímž středu je vyobrazena Asklépiova hůl. Tento symbol byl navržen roku 1973 Leo R. Schartzem a oficiálně registrován roku 1977.

Kaduceus bývá někdy s Asklépiovou holí zaměňován, hlavně v USA, neboť zde jej přijali v roce 1902 jako znak Medical Department of the United States Army. Přesto, jak jsem již zmínil výše, byl atributem Herma, boha obchodu (celníků, křižovatek, cest apod.) a alchymie, patrona zlodějů. Hermes je přirovnáván k egyptskému Thovtovi.

Jedna verze toho, jak kaduceus vznikl, je, že když později slavný thébský věštec Teiresiás v mládí našel dva pářící se hady, ve snaze je oddělit mezi ně strčil hůlku. Okamžitě se proměnil v ženu a zůstal tak sedm let, než mohl čin zopakovat a proměnit se zpět v muže. Síla, jenž jej takto proměnila, pocházela právě z pářících se hadů (tedy symbolu života na druhou). Hůlka i s hady byla později přisouzena Hermovi.

Had ve Starém zákoně

Had se ve starém zákoně vyskytuje na několika místech a v několika různých funkcích.

V Gn 3,1 se píše: " Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had."

Had pak nabádá Evu, aby ochutnala ovoce ze stromu "uprostřed zahrady". Eva tak učiní, nabídne i Adamovi, oba poznají, že jsou nazí a Bůh zjistí, že jedli ovoce ze zakázaného stromu a vyžene je z ráje, aby nejedli ovoce i ze stromu života a nestali se tak bohy - nesmrtelnými a vědoucími. Prvotní hřích. Co to může znamenat? Gérald Messadié ve své knize Obecné dějiny Ďábla píše, že se jedná o symbolické vyjádření pohlavního styku mezi Adamem a Evou. Jistě je možné to takto vykládat, ale ať už jde o symbolické vyjádření pohlavního aktu či nikoliv, podstatný je zde právě had. Had byl ten, kdo Evu přemluvil, aby jablko ochutnala. Eva tak udělala a to mělo dva následky - poznání dobra a zla a smrtelnost, respektive zabránění přístupu ke stromu života. Had v představách (nejen mezopotamských) stromu života sídlí v kořenech stromu, které sahají do podsvětí. Dalo by se tedy říci, že je reprezentantem podsvětí či smrtelnosti. Co je tedy ono hadem nabízené jablko ze stromu poznání? Je to nabízená smrtelnost a tím tedy i život v pravém slova smyslu. Symbol ouroboros představuje právě nikdy nekončící cyklus života a smrti a je reprezentován právě hadem. Navíc právě sexuální akt, pokud o něj šlo, byl v Mezopotámii považován za projev civilizovaného člověka - v Eposu o Gilgamešovi bylo prvním krokem k učinění Enkidua civilizovaným mužem právě obcování s nevěstkou Šamchat.

Jedná se tedy o symbolické vyjádření počátku civilizace, či lépe řečeno o symbolické vyjádření počátku dějin. To už jen kvůli tomu, že až po vyhnání z ráje je napsáno, že Adam poznal Evu a byly zplozeni první potomci lidského rodu (Gn 4,1-2). Navíc Adam nazval Evu Evou (hebrejsky חוה), protože je matkou všech živých (Gn 3,20), tzn. ta, která zapříčinila jejich existenci. V gematrii má had - hebrejské slovo נחש - hodnotu 358, stejnou hodnotu, jakou má slovo משיח , mesiáš. A právě tak je had v ráji vnímán - jako počátek dějin, kdežto mesiáš má přijít na jejich konci.

Bůh pak hada prokleje a určí mu, že po celý život poleze po břiše, bude žrát prach a bude zlořecen. Navíc bude mezi jeho a lidským (resp. ženským) pokolením nepřátelství (Gn 3,14-15). Formulace "ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu" (Gn 3,15) může sice ukazovat na uštknutí a zašlápnutí, ovšem jistě by se dala najít různá metaforická vysvětlení.

Další starozákonní zmínka o hadovi je v knize Exodus, když Bůh přemlouvá Mojžíše, aby vyvedl izraelský lid z Egypta a jako pomocný prostředek k přesvědčení faraóna o svém poslání jej vybaví kouzlem proměny hole v hada (Ex 4,3). Zde je zajímavé možná to, že tato hůl byla pak použita k obrácení vod na krev a k vyhubení ryb - možná to má nějakou spojitost s hadem v symbolice stromu života, s hadem jako reprezentantem života či podsvětí.

V knize Numeri (Nm 21,5-9) je zachycen příběh o tom, kterak Izraelci putovali s Mojžíšem přes poušť a kvůli nedostatku potravin a vody začali mluvit proti Bohu a proti Mojžíšovi. Hospodin na ně pak seslal ohnivé hady (též Dt 8,15), na jejichž uštknutí mnozí zemřeli. Izraelští uznali svou chybu a požádali Mojžíše, aby se za ně modlil. Ten tak učinil a Hospodin mu přikázal zhotovit hada podobného těm ohnivým. Když se na něj kdokoli uštknutý podívá, zůstane naživu. Mojžíš tedy zhotovil bronzového hada, který "fungoval" přesně tak, jak pravil Hospodin. Toto je velmi zajímavé, neboť to zavání modlářstvím. Tento had byl pak umístěn v chrámu až do vlády Chizkijáše (či Ezechiáše – znění v bibli kralické, hebrejsky חזקיה), který potlačoval veškeré náznaky modlářství a nechal odstranit i tohoto bronzového hada, kterému Izraelci až do této doby pálili kadidlo a nazývali jej Nechuštán (Nechustam, נחשתן) (2Kr 18,1-4).

Livjátan

O Livjátanovi (hebrejsky ןתיול, kralický překlad Leviatan) se zmiňuje Job (Job 3,8 a 40,25), Žalmy (Žl 74,14 a 104,26) a prorok Izajáš (Iz 27,1). Jedná se o jakéhosi mytického draka či hada v moři. V kralickém překladu je dvakrát interpretován jako velryba (Job 3,8 a Žl 104,26). Zmínka o hadu na dně moře je i v Ám 9,3, zda však jde o Livjátana není jasné.

Další zmínky o hadu ve Starém zákoně

Jde o metaforická vyjádření většinou negativního ražení - Job 20,14 a  20,16, Žl 58,5 a 140,4, Př 23,32 a 30,19, Kaz 10,8 a 10,11, Iz 43,14 a 65,25, Jer 8,17 a 46,22, Ám 5,19, Mich 7,17.

Pasáž v Jobovi 26,13 podle kralického překladu zřejmě hovoří o Mléčné dráze (had dlouhý), když Job vyjmenovává, co všechno Bůh stvořil. Zde zřejmě přesnější ekumenický překlad však hovoří o tom, že ruka Boha „proklála útočného hada“. Za útočného hada je označován v Iz 27,1 Livjátan. Obdobně (jako Mléčná dráha) by možná šly interpretovat i zmínky o ohnivém létajícím hadu v Iz 14,29 a Iz 30,6, i když zde je to vcelku pochybné.

  Ve Starém zákoně má had povětšinou negativní charakter, v křesťanské tradici je pak tento charakter zcela jednoznačný a had je ztotožněn se samotným Satanem. Důvodem tohoto snad mohla být snaha potřít pohanské polytheistické kulty (had i ďábel jsou často metaforickými vyjádřeními pohanství), v jejichž pantheonu se had hojně vyskytoval. Ve starém Římě byli hadi někdy používáni při výkonu trestu smrti, např. byli zašíváni do pytle spolu s odsouzencem a tento pytel byl pak hozen do vody (toto mělo též očividně nějaký symbolický význam). A jelikož křesťané byli v prvních stoletích formování své víry oblíbenými objekty Římanů pro hrátky se zvířaty, je možné, že i toto sehrálo svou roli. Rovněž pokud by život zde na zemi byl vnímán jako utrpení, nabízí se obraz hada jako toho, kdo způsobil vyhnání člověka z ráje – rovněž se nabízí spojení hada s reinkarnací, symbol ouroboros, či obecně se životem, jak již bylo rozebráno výše. Toto spojení bude asi nejpravděpodobnější, neboť v pohanských kultech byla rozličná zvířata, nejen hadi, stejně tak pro trest smrti byla využívána daleko hojněji jiná zvířata. Na oblíbenosti jistě hadům nepřidalo ani to, že řada z nich je jedovatých. I jejich způsob pohybu je „něčím jiným“ a co je jiné, je (vědomě či podvědomě) špatné, hrozivé a ... ďábelské.

Závěr

Symbolika hada by si jistě zasloužila podrobnější rozbor, ovšem cílem této práce bylo pouze nastínit základní interpretace hada jako symbolu. Samotný strom života však nabízí mnoho námětů k zamyšlení, stejně tak dva propletení hadi. To, že se tyto symboly vyskytují v náboženských a filosofických představách po celém světě je sice možno přičíst fyziologické výjimečnosti hada, myslím si však, že se za nimi skrývá víc.

Příloha

Zde je seznam sumerských slov, které obsahují znak/slovo muš. Zdrojem tohoto seznamu je elektronická forma slovníku The Pennsylvania Sumerian Dictionary dostupná na internetu:

 

sumerský výraz = akkadský výraz = český význam

  muš = séru = had

mušku6 = ... = druh ryby

  dugmuš = karpat serri = typ nádoby

  muš-da-gur4(-ra) = pizalluru = gekon

  muš-gal = mušgallu = velký had (druh hada)

  muš-gu7mušen = ... = druh ptáka

  muš-ĝir2 = ... = nebezpečné zvíře; plaz

  na4muš-ĝir2 = muššáru = polodrahokam

  muš-ĝiri2 = ... = zubatý had

  muš-huš = mušhuššu = had-drak

  muš-lah4mušen (muš-lah5mušen) = ... = druh ptáka

  lu2muš-lah4 (lu2muš-lah5) = muš(la)lahhu = krotitel hadů

muš-mah = mušmahhu = mytický had

muš-dnin-ka5mušen (muš-dnin-ka5mušen / dnin-ka5mušen/ muš-niĝ2mušen / muš-niĝ2-gu7mušen) = ... = druh ptáka

muš-saĝ-kal = ... = druh hada

muš-ša3-tur (muš-ša3-tur3 / muš-šag4-tur3) = bašnu = mytický had; zmije rohatá

Použitá literatura:

Biblí svatá aneb všecka svatá písma Starého i Nového zákona. Biblická společnost československá, Praha 1950.

Black, J., George, A., Postgate, N. a kol.: A Concise Dictionary of Akkadian. Harrassowitz Verlag, Wiesbaden 1999.

Black, J., Green, A.: Bohové, démoni a symboly starověké Mezopotámie. Volvox globator, Praha 1999.

Campbell, J.: Mýty západu. Pragma, Praha.

Messadié, G.: Obecné dějiny Ďábla. Argo, Praha 1996.

Monestier, M.: Historie trestu smrti. Rybka Publishers, Knižní klub, Praha 1999.

Pfleiderer, R.: Atributy světců. Unicornis, Praha 1998.

Prosecký, J., Hruška, B., Součková, J., Břeňová, K.: Encyklopedie mytologie starověkého Předního východu. Libri, Praha 2003.

Prosecký, J., Hruška, B., Součková, J., Matouš L.: Mýty staré Mezopotámie. Odeon, Praha 1977.

Prosecký, J., Hruška, B., Rychtařík, M.: Epos o Gilgamešovi. NLN, Praha 2003.

Vurm, B.: Tajné dějiny Evropy 1. Eminent, Praha 1998.

Zamarovský, V.: Bohové a hrdinové antických bájí. Brána, Knižní klub, Praha 1996.

Další použité zdroje:

  program DAVAR – hebrejský slovník a lexikon  

Internet:

Wikipedia: www.wikipedia.org

  Pennsylvania Sumerian Dictionary:

http://psd.museum.upenn.edu/epsd/index.html




Poslední komentáře
01.03.2017 13:33:22: vaše dedra - oficiální stránky - vaše dedra - oficiální stránky.
 
"It´s a dangerous business, Frodo, going out of your door." J.R.R.Tolkien